biografie:

   dále jen Roman, nebo Krokus, se narodil 30. ledna 1965 v Ústí nad Labem. V roce 1971, v první třídě základní školy (v Krásném Březně) začal chodit do "Lidušky" (LŠU - Lidová škola umění) v Neštěmicích. Prvním rokem do přípravky, a potom do třídy na akordeon. V roce 1974 se s rodinou (rodiče Jiřina a Roland, dvě sestry Jiřina a Dana a babička Antonie), částečně i kvůli Romanovu zdravotnímu stavu (od dětství trpěl na průdušky: bronchitida), přestěhovali na Šumavu do obce Bošice, kde začal chodit do základní školy ve Čkyni. Už neví proč, ale dále nepokračuje ve hře na akordeon, což mu jako dítěti, které objevilo kouzlo vesnice a volnosti, příliš nevadilo. Tím prozatím jeho krátká aktivní hudební kariéra dočasně končí. Dále se věnuje spíše sportu, hraje fotbal za Sokol Čkyně, na rybníku hokej, "pinčes" (stolní tenis), nohejbal atd.

   K hudbě se znovu dostává až v době puberty, okolo třinácti, kdy se poslechem cizích, tehdy dosti "rušených" hudebních stanic (bolševizmus…, starší vědí...) jako bylo rádio Luxembourg aj.... dostal k "tvrdé hudbě", která ho doslova učarovala. Taky si s kamarády ze třídy založili první "kapelu", kdy se o poledních přestávkách scházeli u Petra Dragouna doma, a "hráli" na ramínka při poslechu "elpíček" kapely Kiss - Destroyer a B.T.O. - Not Fragile, Petrova staršího bratra. Po těchto zkušenostech a dojmech začal Roman, na děsnou ruskou akustickou kytaru svých sester, kterou musel různě doupravit (např. krk vypodložit kolíčkem...), zkoušet vybrnkávat ty úžasné melodie (Smoke..., Iron Man, Hon na lišku, Detroit Rock City...), které z poslechu rádia a desek znal. Za chvíli přišel na to, že na dvě struny to zní lépe, že to je ono. S těmito zkušenostmi začal tvořit svoje první vlastní songy. Z tohoto období se zachoval protestsong Já vím, který Krokus později zrealizoval na albu Wolfram - Rarity v roce 2012. Po základní škole, se v roce 1979 začal učit na SOU Stavebním v Českých Budějovicích. V tomto období taky na čas končí, nebo se spíše podruhé přeruší jeho hudební kariéra. Né že by si občas na kytaru nezabrnkal, ale více se opět věnuje sportu, tentokrát kulturistice.

   Po vyučení v roce 1982 začal Krokus pracovat jako instalatér na stavbě nové Nemocnice v Prachaticích, kde také pomalu začal koketovat s "květinami" a poznávat to, čemu se říká "noční život"... To se pomalu a nemilosrdně začíná křížit a nesnášet s kulturistikou, a proto s tím Krokus rázně končí..., tedy s kulturistikou. V tomto čase se na nočních "šichtách" seznamuje s Františkem Liškou, a znovu si uvědomuje co chce dělat. Za peníze z předčasně ukončeného Prémiového spoření mladých, které mu rodiče dovolili zrušit po tom, co jim vysvětlil, co je pro něj důležité a oni to pochopili, za což jim ještě jednou děkuje, si koupil svoji první elektrickou kytaru Diamant a nějaký podomácku dělaný aparát s názvem Echolette (doufám, že jsem to napsal správně... i když na tom vlastně nezáleží...). Koncem roku 1983 se přidává k již zmíněnému baskytaristovi Františkovi Liškovi, kytaristovi Jirkovi Wágnerovi a bubeníkovi Josefu Černému do nově vzniklé kapely HellBrash a začínají zkoušet. Na popud a návrh Krokuse se kapela přejmenovává na Wolfram.

   Jako jeden z mála muzikantů nezíská Krokus modrou knížku (neumí simulovat) a rukuje v březnu 1984 do "gumáren" (základní vojenská služba). V kapele ho zatím střídá Petr Reidinger. O vojně se nebudeme moc rozepisovat, protože není o čem psát..., snad jen že Krokus narukoval do Karviné, potom byl ve Frýdku - Místku na VSB (Vojenská správa budov), později v Mierovu na Slovensku a nakonec ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Za zmínku stojí jen konec roku 1985, když s kamarády zakládají kapelu SPS, se kterou vystoupili (museli) na ASUTu (Armádní soutěži umělecké tvořivosti) v Ostravě - Hranečníku. A dost! To je opravdu jiná kapitola.

   Po vojně v dubnu 1986 se Krokus vrací do Wolframu, kde střídá Petra Reidingera, který právě narukoval... (taky neumí simulovat). Ale přeci ještě, jen pro zajímavost k té vojně: Roman byl v roce 1994 definitivně vyřazen z armády. Pro vysvětlení, Roman měl při výstupní prohlídce, když šel do civilu nějaký nález na plicích, a proto, že už se poučil, tak aby nemusel chodit na cvičení, začal "simulovat" a chodit na vyšetření a prohlídky k vojenské komisi, která ho v roce 1994 definitivně vyřadila z vojenské evidence…. A teď nazpátek k muzice a Wolframu do roku 1986... Doplnili, doladili a nazkoušeli repertoár, který tvořily převážně převzaté skladby od skupin jako Black Sabbath, Deep Purple, Kiss, Judas Priest, Iron Maiden, Saxon, AC/DC, Accept, Helloween, Dio, Loudness a mnoho dalších, přibrali Františka Jordáka, tehdy jako zpěváka a vyrazili do Strakonic (protože zřizovatel, kterého každá kapela tehdy musela mít, byli hasiči z Řepice u Strakonic) na přehrávky, které z drobnými komplikacemi a připomínkami „ty ty ty“… od komise za nějaké "anglické" texty, dlouhé vlasy... atd. (starší zase vědí..., bolševizmus…, nemá cenu to dál rozvádět), nakonec udělali a vyrazili na „zábavová“ pódia...

   Tato sestava, ale dlouho nevydržela, odešel bubeník Pepa Černý a nastalo delší období, ve kterém Wolfram hledal bubeníka…, taky se neustále hledal zpěvák, protože Frantu to více než k vokálu táhlo ke kytaře, takže ani v tomto složení spolu dlouho nevydrželi. Odchází Jirka Wágner, a i když se na jeho místo přesune právě Franta Jordák, který už před tím v nějakých skladbách s kapelou na kytaru hrál, končí i Franta Liška… a Wolfram, se coby „zábavová“ kapela v roce 1988 definitivně rozpadá.
    Krokus se s Františkem Jordákem domluvil na tom, že budou pokračovat a začali budovat novou kapelu, ale tentokrát již s výhradně vlastní tvorbou. Ponechávají si název Wolfram a začínají komponovat a skládat nový repertoár. Ještě koncem roku 1989 natočili ve zkušebně s automatickým bubeníkem své tři první instrumentální demosnímky. Zpočátku chtěli Krokus s Frantou, ovlivněni poslechem kytaristů jako Yngwie Malmsteen, Tony MacAlpine, Vinnie Moore a dalších…, tvořit a hrát pouze instrumentální skladby, ale neustále se někdo ptal „kdy už začnete“ zpívat, a tak kapela začala pozvolna i „zpívat“. Instrumentální tvorby se ale nevzdali. Neustále však měli velké problémy sehnat vhodné muzikanty. I tak ale Wolfram nějak fungoval a v roce 1989 stále ještě bez zpěváka a bubeníka natočil, tentokrát již ve „studiu“ Míry Imricha (někde ve sklepě) další demo, které obsahovalo dvě instrumentální skladby Závod s časem a Kouzelná noc. Kapela stále řeší personální otázky a to hlavně na postu zpěváka, baskytary a bicích..., ale právě ve výběru na post bubeníka měl Wolfram posléze velké štěstí, když našel velmi talentovaného bubeníka Petra Šandu. V roce 1990 pořádá Wolfram první velkou porevoluční akci pod širým nebem v Prachaticích na „Kandláku“, na kterém si s Wolframem zahrálo spoustu rockových kapel (např.: Exekutor, Moriorr…). V roce 1991 natočil Wolfram, již se zpěvákem Jardou Machem, ve studiu Charleston třetí demo se dvěma zpívanými a jednou instrumentální skladbou. Stále se opakující problémy s obsazením, a možná i trochu ponorková nemoc zapříčinila to, že se Krokus koncem roku 1991 rozhodl z kapely odejít a začal zkoušet a hrát s českobudějovickou skupinou Skarab. Po nějakém čase zkoušení však Krokus v kapele končí a koncem roku 1992 se natrvalo přestěhuje do Prahy, kde bydlí už Franta Jordák… a protože bubeník Petr Šanda rukuje na vojnu… tak Wolfram svou aktivní činnost na chvíli končí…
    V roce 1993 začal Krokus hrát s pražskou hardrockovou skupinou baskytaristy Michala Vika Black Rain, se kterou si zahrál například v dnes již neexistujícím nejslavnějším pražském rockovém klubu Bunkr. S touto kapelou hraje Krokus asi do konce roku 1993. V tomto roce potkává Roman v divadle ABC, kde pracuje jako kulisák, svoji životní partnerku Valérii Zawadskou. Po návratu bubeníka Petra Šandy z vojny se Krokus s Frantou rozhodli Wolfram oživit a nazkoušeli a připravili ze starších věcí materiál na první album s názvem Sál času. Album se nahrávalo v roku 1994 ve studiu Propast Petra Jandy a nazpívala ho Pavla Kapitánová, která ale u kapely dlouho nevydržela a proto se Roman rozhodl kapelu udržovat již v podstatě jen na „studiové úrovni“, to znamená, že když připraví nějaký materiál… nazkouší se... a potom se ve studiu nahraje. V březnu 1995 se Krokusovi narodil první syn Jan. Taky se mu začalo stýskat po živém hraní, a tak v roce 1995 začal hrát s pražskou metalovou kapelou Sixis Ivana Borovce, se kterou hrál do roku 2002.
    Ještě se ale musíme vrátit do roku 1997, kdy vzniklo druhé album kapely Wolfram Misanthrope (v anglické i české verzi) natočené ve studiu Hacienda Miloše Dodo Doležala v Žirovnici, které nazpíval Milan Fiala. V témže roce se Wolfram se dvěma skladbami představuje na kompilaci Creations From A Morbid Society part III u Taga records. Krátce potom končí svou hudební kariéru a tím i činnost v kapele František Jordák a Roman Krokus Kříž kapelu opět rozpouští a vyhlašuje další pauzu. Petr Šanda odchází hrát do skupiny Colp, ale přesto s ním jako s jediným, počítá Krokus do budoucnosti pro další omezenou „studiovou“ činnost kapely. V srpnu 1998 se Krokusovi narodil druhý syn Roman. V roce 1999 Krokus připravil materiál na album Liars In A Second Skin. Ještě v tomto roce je ve studiu Hacienda natočeno. Celé album nazpíval Petr Doldy Dolének. V roce 2001 se Roman Krokus Kříž dvěma skladbami podílí na kompilaci Chamber Metal Neo-Classical Metal Guitar u amerických Dwell records a připravuje materiál na nové album. V červnu 2002 vychází u Leviathan records již zmíněné CD Liars In A Second Skin a posléze v létě Wolfram natočil ve studiu Hacienda nové album No Redemption, které v dubnu 2004 vychází opět u Leviathan records.
   V následujících letech Krokus svou hudební činnost na nějaký čas opět přeruší a buduje v tomto čase s pomocí své rodiny hudební nahrávací studio KrizSound. Později obnovuje svou hudební činnost i kapelu Wolfram a v roce 2011 natáčejí ve studiu Krizsound se "staronovým" zpěvákem Jardou Machem a bubeníkem Petrem Šandou nové album s názvem Rarity, které obsahuje nikdy nevydané skladby z období před albem Sál času, které se zachovaly na páskách nahraných ve zkušebnách. V témže roce také konečně Krokus realizuje svoje první sólové instrumentální album Silence. Od tohoto alba dochází ke změně za bicí soupravou, za kterou vystřídal Petra Šandu David Šiler. V září 2014 Wolfram natáčí a vydává album coverů českých "popových" písní Covers I: S hity. Na podzim roku 2015 se ve studiu KrizSound začíná nahrávat druhé album coverů Covers II: Inspirace, věnované písním, které Krokuse v mládí ovlivnili. Album vychází na jaře v roce 2017...

- Znamení: Vodnář
- Místo narození: Ústí nad Labem
- Rodina: 2 děti (synové Jan a Roman jr.), životní partnerka Valérie
- Na co hraju: kytara Vantage a Washburn (dříve i Gibson Les Paul Custom), zesilovač Rockwell 9550 L, box Rockwell, struny Ernieball, trsátka Dunlop 0.88
- Oblíbená hudba, kapely...: Těch je hodně, tak alespoň několik jmen: Vinnie Moore, Tony MacAlpine, Marty Friedman, Jason Becker, Paul Gilbert, Impellitteri, Steve Vai, Annihilator, Dream Theater a spousta dalších...

- Oblíbená literatura: Bukowski, Bukowski, Bukowski..., vše od Charlese Bukowského
- Oblíbený film: Těžko můžu jmenovat jen jeden film, mám rád všechny "dobré", hlavně starší české filmy, převážně komedie ale i seriály. Pro příklad vyberu dva nejoblíbenější geniální seriály, které opravdu miluju, a to jsou: Byli jednou dva písaři a Taková normální rodinka...
- Oblíbený sport: Jednoznačně hokej (Motor České Budějovice) a fotbal (Sparta Praha), ale v podstatě mám rád všechny sporty, hlavně z gauče v televizi...